Řečtina

Řečtina neboli řecký jazyk patří do takzvané indoevropské jazykové skupiny a dnes je aktivně používán především v Řecku a na ostrově Kypr. Poměrně velké množství aktivních mluvčích však nalezneme také v Turecku, USA, Austrálii, Kanadě nebo Jihoafrické republice. V současné době používaná řečtina je označována jako novořečtina, která se vyvinula ze starořečtiny. Zápis se provádí pomocí řecké abecedy, čili alfabety. Z hlediska historie se jedná o jeden z nejstarších jazyků s dochovanou literaturou.

Řečtina

Historie řečtiny

Historie řečtinyVůbec první formou řečtiny byla mykénština, jenž byla do zhruba 1500 let před Kristem zapisována pomocí lineárního písma A. To se ovšem až doposud nepodařilo rozluštit. Poté ale začalo být používáno lineární písmo B, které v roce 1952 rozluštil britský lingvista a architekt Michael Ventris. Tímto písmem jsou napsány také nejstarší řečtinou psané písemné památky, kterými jsou tabulky z Knóssu. Za první literární dílo napsané řeckým jazykem jsou pak považovány Homérovy básně.

Označení starořečtina, které bylo zmíněno o něco výše, ve skutečnosti ne zcela dobře vystihuje fakt, že kdysi neexistovala jako jeden jediný jazyk, ale měla celou řadu dialektů používaných v různých částech někdejšího Řecka.

Zhruba 500 let před Kristem měla klasická starořečtina následující dělení:

Západní skupina

  1. Dórština
  2. Severozápadní dórština
  3. Achájská dórština

Centrální skupina

  1. Aiolština
  2. Arkado-kyperská řečtina

Východní skupina

  1. Attičtina
  2. Iónština

Období helénismu a její vliv na řečtinu

HelénismusOd cca 4. století před Kristem až do cca 3. století po Kristu panovalo v Řecku období helénismu, které nastalo po rozpadu athénské demokracie. To mělo zásadní vliv na vývoj řečtiny, která v této době získala podobu takzvané koiné – obecné řečtiny. Základem koiné byl již zmiňovaný starořecký dialekt attičtina. Změny nastaly jak v tvarosloví, tak ve výslovnosti, která je do jisté míry podobná výslovnosti novořečtiny. Koiné se dokonce stala úředním a obecně používaným jazykem celého východního Středomoří, čemuž v mnohém pomohl Alexandr Veliký a jeho tažení. Napsán jí byl i Nový zákon, díky čemuž se stala jazykem křesťanských církví.




Byzantská řečtina

Pádem západní Římské říše ztratila latina na svém významu a na východě v Byzantské říši se tak řečtina stala jediným úředním jazykem. V průběhu 7. a 8. století našeho letopočtu prošla Byzantská říše jistým kulturním úpadkem a řecký jazyk značně zlidověl. Tato forma řečtiny je nejvíce podobná současné novořečtině, která z ní ostatně také vychází.

Novořečtina

NovořečtinaNovořečtina, respektive současná verze řečtiny je označení pro poslední vývojovou fázi řeckého jazyka, která začala zánikem Byzantské říše, způsobeným pádem Konstantinopole. Pod následnou nadvládou Osmanské říše vznikla prostá forma řečtiny s názvem démotiké. Koncem 18. a začátkem 19. století byla démotiké doplněna kathareusou, což byla čistá, konzervativní a archaizující forma řečtiny. Mezi nimi, respektive jejich zastánci vznikl následně spor o to, která z nich bude oficiálním jazykem v moderním demokratickém Řecku. Tento spor byl fakticky ukončen, kdy byla zavedena novořecká koiné založená na démotické s prvky kathareusy. Poslední zásadní změnou pak bylo zrušení zápisu přídechů a zavedení monotonického systému, které odstranilo zápis rozdílných melodických přízvuků v roce 1982.